Participace je pro řadu lidí jednou velkou neznámou. Často mají obavy, že půjde o něco složitého, riskantního a nebezpečného. Ve skutečnosti není ani jedna z těchto obav opodstatněná. V případě, že proces participace zajišťují profesionálové, je pro všechny zúčastněné strany spravedlivý, srozumitelný a samozřejmě také zcela bezpečný.

1. Pokud o participaci nejeví občané zájem, není to jejich chyba. Na vině je zpravidla špatně navržený projekt. Může jít například o to, že nedostali dostatek informací, aby celý projekt pochopili a mohli se v něm angažovat nebo třeba o chybné načasování, kvůli němuž se o možnosti zapojit se do veřejného života dozvěděli občané až na poslední chvíli.

2. Ve výjimečných případech nemusí mít lidé o participaci zájem ani přesto, že všechno připravíte správně. Pak je třeba se zamyslet, kdy a proč ztratili občané zájem o dění ve svém okolí. Problém může tkvět v sérii špatných zkušeností s jednáním politiků či úřadů v minulosti.

3. Zapojení veřejnosti do rozhodování se nesmí stát nástrojem v osobní politické kampani nebo se proměnit v pouhou příležitost udělat si dobré PR. Takové případy končí naprostou ztrátou důvěry – a ta se jen velmi těžko získává zpět. Cílem participace není boj o popularitu. Je jím tvorba udržitelných hodnot a budování harmonické společnosti.

4. Neexistuje žádné magické řešení pro všechny případy. Participace používá širokou škálu nástrojů, jak zapojit veřejnost do rozhodování a jak komunikovat s jednotlivými společenskými skupinami. Každá municipalita je výjimečná svou polohou, demografií, ekonomickou situací i problémy, které řeší. Je tak třeba ušít participaci vždy na míru.

5. Není to o penězích. Participace je překvapivě levná, neboť pro ni není nutné hledat nové zdroje v rozpočtu. Stačí třeba jen to, aby o způsobu využití financí určených pro renovaci veřejných prostor rozhodli sami občané. Někdy mohou občané přijít i s efektivnějším řešením a naopak přispět k obecní úspoře.

6. Úspěšná participace začíná už na radnici. Úředníci, politici nebo zastupitelé by se měli vzdělávat a získávat know-how, jak správně občany zapojovat do rozhodování. Úspěšná participace má své zásady a nelze ji kvalifikovaně provádět alespoň bez základních znalostí. Úřady by proto měly ještě před odstartováním participativních projektů investovat do vzdělávání lidí, kteří mají možnost je iniciovat a vést.

7. Veřejná participace je multidisciplinární oblast. Je třeba přemýšlet jako sociolog, komunikovat jako tiskový mluvčí nebo být schopen zpracovat informace jako datový analytik. A to je jen vrchol ledovce. Každý rok se navíc nástroje participace zdokonalují – tím pádem jsou pro laika o to složitější. Je proto vhodné spolupracovat s týmem odborníků, kteří mají s participací zkušenosti, rozdělí si práci a pak vám jen předají srozumitelné výsledky.

8. Participaci musí iniciovat vlády, úřady či mezinárodní instituce. Někdy se ale stává, že ji chtějí nejen podpořit, ale také řídit. Nelze ovšem mít kontrolu nad veřejným míněním a názory občanů. V moci úřadů je pomáhat, uskutečňovat a koordinovat – nikoli usměrňovat postoj veřejnosti jinam, než kam skutečně kráčí.

9. Participace a zapojování komunit do veřejného života významně prospívá obci, občanům i místním firmám. Zatímco dříve s ní pomáhaly zejména neziskové organizace, v současnosti se stává komerční službou. Obor se profesionalizuje a přináší všem účastníkům vysokou přidanou hodnotu. Je proto třeba počítat za profesionální službu i s adekvátní cenou.

10. Aby byla participace smysluplná, musí se její výstupy opravdu realizovat. Ať už se jedná o vítězný projekt v participativním rozpočtu, nebo například podněty k revitalizaci parku, je důležité, aby veřejnost viděla hmatatelné výsledky svého snažení.

‍